13. 12. 2018 3:35 / svátek má Lucie, zítra Lýdie
  • Honza Musil
  • Honza Musil
  • Honza Musil
  • Honza Musil
  • Honza Musil
  • Honza Musil
  • Honza Musil
  • Honza Musil
  • Honza Musil
  • Honza Musil

Blog

Navštívil někdo z vás Londýn?
Tajemné město s příchutí dávnověku a také tajemna?
Město, kde se setkává historie, ta opravdová, vznešená - s přítomností, do které už nyní zasahuje daleká budoucnost?

Byli jsme v Londýně nedávno.
Já osobně po několikáté a Jakub prvně. Právě proto na mne Londýn dýchl opět a nabídl mi znovu se na něj podívat zrakem prvotního poznání.

Je jedno, na kterém přistanete letišti. Je jedno, ve kterém spíte hotelu. Je jedno, kde začnete svoji prohlídku.
Jednom vím ale jistě. Big Ben, vznešený, ale příjemně malinký musíte poprvé vidět v noci. Je mu dodáno zvláštní kouzlo, které je podobné Eiffelovce.
Ta v noci také vyniká jinak než za dne.
Potom si už jen projdete klasické památky.

Londýn - Tower Bridge

Londýnské oko, katedrálu sv. Pavla, Londýnské muzeum, Westminsterské opatství, Buckinghamský palác, Tower of London a majestatný Tower Bridge, stejně tak rozmanitosti jako je místní Zoo nebo Muzeum Madame Tussauds spojená s návštěvou Hyde Parku.
V noci navštívíte oblat Soho a China Town spolu s nádherným Piccadilly Circus.

Ve městě na Temži je toho k vidění opravdu hodně, ale co je podstatné - je tu život jako všude jinde. Je tu život jako v jiných zemích.
Jen pocítíte velký rozdíl.
Lidé jsou slušní, lidé jsou ohleduplní a je vám tu zkrátka dobře.

Hned po přistání se Jakubovi rozzářila očka - tady zůstaneme..., řekl a já se usmál. A to ještě neznal nic.
Když jsme odlétali, věděli jsme, že se zapár dnů vrátíme.
A ten den se blíží...

V září jsme navštívili velkolepou Wembley a koncert Madonny, teď pojedeme do divadla na koncert Cyndi Lauper...
Rozhodně to ale nebude cesta poslední.

Jak znám totiž Jakuba a sebe - Londýn je náš domov, a tak by člověk měl jít tam, kde se cítí dobře a kde má blízko ke všem, na kterých mu záleží.
A tak to je. Domov a směr Česko je jedna hodina a čtyřicet minut letu.
To rozhodně není nepřekonatelná vzdálenost.

Končím otázkou...

Máte rádi Londýn? Příjeďte k nám na návštěvu :o) ... Třeba brzy. :o)

Byli jste někdy při natáčení televizní talkshow?
Možná si říkáte, že to není nic zajímavého. Že to je škoda času...
Chci ale vysvětlit alespoň ve stručnosti, že to žádná nuda není.

Začíná to celé výběrem tématu, potom následují konzultace s týmem a vyberou se patřiční hosté.
Jakmile jsou tyto prvotní, ale nejdůležitější body splněny, začne se přímo se stavbou pořadu.

Někdy to může zabrat "pár" hodin, někdy ovšem několik dnů až týdnů.
Můj klid začíná, když je den natáčení a když jsou hosté na místě.
To jsem vážně v klidu, ale to neznamená, že končí pocit zodpovědnosti. Ten je teprve přede mnou.
Mým úkolem je vést rozhovor tak, aby nikomu neublížil a přitom vystihl jak můj názor, tak názory všech hostů.
Je pravda, že když natáčení skončí, stejně je každý spokojený po svém - někdo více a někdo méně.
Přesto každý ví, že je sám za sebe a že musí "uhrát" svůj čas ve svůj pospěch.

Nedlouho po natočení pořadu přijde další osudný moment a to je vysílání.
S tím už nenadělám nic ani já, ani kolegové a už vůbec nic nenadělají hosté, kteří se v talkshow objevili.

Divák je neúprosný, hodnotí pořad jen podle svého úsudku a následuje e-mail za e-mailem a vlna kritiky se snáší...

Co tím chci říct?

Obdivuji všechny, kteří přijdou a stanou se hosty. Nesou kůži na trh s tím, že nemusí být pochopeni.
Věřte mi ale, že právě proto, že jsou lidé, kteří se svěřují - máme to my ostatní v životě snazší, protože známe určitý model situací, které se mohou stát.
A věřte mi, že se od vás všech učím i já!

Vrátím se o pár dnů zpět...
Doslechl jsem se, že letošní léto bude ve znamení filmové verze muzikálu Mamma Mia!. Docela jsem se zaradoval, protože Abbu mám rád pro její melodičnost a také proto, že to je celé moje mládí. Muzikálovou záležitost znám jen z CD a tak jsem se těšil na tu filmovou.
První důvod jsem prozradil.
Ten druhý - Meryl Streep!!!

Paní herečka, kterou jsem miloval a miluji snad ve všech filmech.
Ať už to je Kramerová versus Kramer, Sophiina volba, Klid noci, Silkwoodová, Vzpomínky na Afriku, Pohlednice z Hollywoodu, Smrt jí sluší, Marvinův pokoj, Hodiny, Adaptace, Andělé v Americe, Ďábel nosí Pradu, Ten večer ... a řada dalších.
Prostě jsem tušil, že to bude opět zážitek.

Nezmýlil jsem se.
Někdo řekne zajisté - kýč!
Ano, to slovo se dá použít, ale je to hezký kýč, který k létu patří. Je to zcela obyčejný příběh, který je opravdu poskládán z úžasných textů tak, že člověk kouká s údivem - jaké bohatství v podobě textů Abba ukrývá.
Prostě život. Život každého z nás.

Ano, mohl bych psát recenzi. Ale ne, já chci jen říct: "Zajděte si do kina na muzikál Mamma Mia! a určitě mi dáte za pravdu, že jste si odpočinuli a že vám je zkrátka moc hezky." Zaposlouchejte se do písniček, které si oblíbila řada generací a zkuste zapomenout na to, že máte v kapse mobil, že jdete zítra do práce a že máte povinnosti. Ono to u tohoto obyčejného filmu jde, a právě proto je tak neobyčejný. Dá vám volnost a dokonce i pocit pohody a štěstí.

A pak je ještě v jednom neobyčejný. V Meryl Streep. Je v něm úplně obyčejná a jestli tu roli "jen" hraje - hraje jí skvěle. Já ale věřím, že ji nehraje.
Já věřím, že si ji užívá a přitom krásně plným hlasem zpívá... třeba tu jedinečnou...

Mamma Mia! - Meryl Streep

... I don't want to talk - About things we've - gone through - Though it's hurting me - Now it's history - I've played all my cards - And that's what you've done too - Nothing more to say - No more ace to play - The winner takes it all - The loser standing small ...

Mám z filmu radost, a proto na něj jdeme podruhé... nejen pro film jako takový, ale protože Meryl Streep opravdu úžasně zpívá!!!

Je tu další sportovní svátek - Olympijské hry v Číně.
Je to ale opravdu svátek? Je to opravdu jen sport?
Není to prostě jen politika? Nejsou to jen peníze?

Neustále o tomto tématu mluvíme a píšeme.
Chápu, že chtějí sportovci zářit. Přesto se ale ptám jestli je účast důležitá za každou cenu.

Říkáme, že jsme rádi, že nemáme komunismus, ale přesto ho vlastně propagujeme.
Zcela nahlas křičíme, že v komunismu jde vlastně všechno. Jaký je tedy rozdíl mezi Východem a Západem?
Kde jsou lidské postoje mnoha sportovců a politiků?
O co jim vlastně jde?

Nerozumím tomu.
Proč jsem otevřel toto téma?
Moje dcera mi položila jasnou otázku: "Proč nadáváme na to, co tady bylo, když v Číně je to samé a nic se neděje a celý svět to respektuje?"

A já si vlastně poprvé uvědomil, že své dceři neumím odpovědět.
Nemůžu říct, že jde hlavně o sport. Protože bych lhal.
Totiž tam, kde jsou komunisté - tedy diktátoři, kde je smog přes který není vidět, tam přece nemůže jít o sport, o kterém se říká, že je pro zdraví.

Tam jde totiž jen o politiku a prachy...

Přesto se ale podívám na slavnostní zahájení her. Mám rád ohňostroje a emoce. Budu fandit našim sportovcům.
Ale tak nějak v duchu si budu myslet to své. Je toto zapotřebí v 21. století?

Nemám rád různé e-maily, které přinášejí různé petice, srandičky, zkrátka hromadná posílání. Dnes jsem ale jednu přece jen přečetl do konce a musím říci, že jsem se pod ní hned podepsal.

Nejde o to, že se petice týká pejsků a my doma vlastníme "jako blázni" hned tři. Jde mi o to, že mám pocit, že se náš stát stává státem vyhlášek, novelizací zákonů a nějak se vytrácí běžný, hezký život. Opravdu mi to začíná vadit.
Jsem člověk, který žije rád, mám rád lidi, mám moc rád zvířata, ale to, co se kolem mě děje je už neuvěřitelné.

Chápu, že si člověk pořídí psa a musí se o něj starat jako o každé jiné zvíře. Rozumím zlosti těch, kteří jdou po chodníku a stoupnou do "hovňouse" nějakého pejska.
V tomto jsem nepříčetný i já. Poklízet po sobě a svých zvířatech by měl každý!
Nepochopím ale, proč by pes měl být všude stále jen uvázán, proč by se neměl proběhnout, proč by neměl být šťastný pro nějakou blbou vyhlášku?

Nechci diskutovat, ani nějak vyvracet potřebná opatření, ale promiňte - u našeho domu běhají zcela volně krysy a potkani. U našeho domu močí a zvracejí opilci a bezdomovci. U našeho domu se pohybují feťáci, kteří vykrádají auta. U našeho domu se pohybují vandalové, kteří ničí věci společné.
A ti všichni bez vodítka!!!

Tak proč by naše stará babička Bublina a její kamarádi Bambula a Dudlík měli být za každou cenu na vodítku, když nic neničí, nikomu neubližují a pánečci po nich všechno uklidí s tím, že si za to ještě zaplatí?
Já tomu prostě nerozumím a rozumět ani nechci.

Všem dobrým lidem předkládám zmíněnou petici. A věřte mi, není to petice jen o psech, ale o hlouposti některých lidí, kteří vymýšlejí ne zákony a vyhlášky potřebné, ale úplné blbosti.

Honza Musil

http://tuat-web.info/psi/petice

Tleskám, tleskám, tleskám!!!

Ještě teď se nemůžu probrat ze skvělého zážitku v podobě koncertu Celine Dion v Praze.
To, že patří Celine k mým oblíbenkyním, ví snad každý, kdo mě trochu zná. Právě proto máme od ní doma téměř kompletní diskografii a díky kamarádům i to, co se vysílá v jiných zemích na jiných TV kanálech.

Pražský koncert naplnil na více jak 100% má nejtajnější očekávání.
Úsměv, vykulené oči, slzy - to všechno patřilo k tomuto večeru, který jsem prožíval spolu s Jakubem a svojí rodinou. Nemá cenu popisovat, co všechno se mi líbilo, protože se mi líbilo úplně všechno.
Líbila se mi moc i naše Lenka Filipová. Navodila upřímnou a jemnou hudební atmosféru, kterou později sama Celine proměnila v mega hudební zážitek, který jsem snad ještě nezažil. A to jsem koncertů viděl myslím docela dost. Překvapení střídalo překvapení. Ať už vokalisté, doprovodná kapela, skvělí tanečníci nebo sama diva - Celine. Dokonce i samo publikum mě překvapilo svojí spontáností a nekonečným aplausem při mnohých skladbách. Jak říkám, líbilo se mi všechno.
Možná bych měl najít něco - co se mi nelíbilo.
Tak já to tedy napíši.
Nelíbilo se mi to, že to tak rychle uteklo...

Celine, díky za úžasný zážitek a přijeďte opět!

Usmívám se...
Je to neuvěřitelné, ale zpěvačku s "křapákem" poslouchám dobrovolně už od jejich počátků kdy vydala první LP She's So Unusual.
Její následná alba by se dala charakterizovat slovy - překvapivá, nápadita, muzikantská, emotivní a naládová. Pro mne ještě navíc dokonalá.

Když jsem shlédl její DVD At last..., tak jsem si říkal, že v té ženské něco je. Něco, co vám dodá energii i ve chvílích kdy vám není do smíchu.
Přitom jsem si myslel, že mě už od ní nic nepřekvapí. A překvapilo.
Tím nemyslím jen tento zmíněný koncert, ale především její hudební počin z letošního května.
Vyšlo totiž zcela nové a pro mě překvapivé album Bring Ya To The Brink.

Když jsem se z jejího webu dozvěděl, že album vyjde - těšil jsem se jako blázen. Je to vážně moje oblíbenkyně i přesto, že k ní patří také Barbra Streisand, Celine Dion, Mylene Farmer a Kylie Minogue. Přesto jsem po pár prvních ukázkách dospěl k přesvědčení, že celé album bude naprostá bomba a začal jsem doma ukázky několikrát denně vnucovat i Jakubovi s tím, že on, kromě všeho co poslouchá, má snad téměř vše od Madonny, na kterou nedá dopustit, a Cyndi vnímal jako "moji" paní zpěvačku. I on si ale ukázky pochvaloval.

Když si člověk pustí CD kompletně, má na první poslech pocit, že je sice taneční, ale jednolité, bez nápadu. Ušité horkou jehlou jako by si paní Lauper "odskočila od plotny". Myslím ale, že opak je pravdou. Každá hudební věc /rozuměj písnička/ je dobře promyšlená a hudebně vytvarovaná. Deska má spád a i přes to, že je dlouhá - člověk se nenudí. Škoda jen, že japonská verze CD je o dvě písně bohatší. /Naštěstí je mám./ Dvě bonusové písně jsou každá jiná. Jedna "Got candy" zapadá přesně do stylu alba a ta zcela poslední "Can't breathe" je krásná, klidná - vlastně úplně pomalá, dalo by se říci, že to je skvělá tečka celého CD.

A které písně vedou?
Echo, Into The Nightlife, singlová Same Ol' Story, High And Mighty, Grab A Hold a v neposlední řadě Rain On Me.

Já už album "vnutil" mnoha lidem a jsem překvapen příjemnou odezvou. Myslím, že každý si najde něco. Závěrem chci jen říct, že se opět ukázalo, že kromě Dary Rolins si u nás nikdo netroufne na moderní taneční věci. A když už ano, tak zapadnou. Dodnes mě mrzí nedoceněné album Martiny Balogové.
Po letošních albech Madonny, Kylie Minogue je tu další deska, která je pro mě příjemná a dobrá. Vlastně co. Je naprosto skvělá!
Možná už tím, že i Jakub doma řekl, že je lepší než Madonna.
A to už je opravdu co říct. Wink

Zdravím všechny.
Nebo mám říci spíše rozdílně ahoj nebo dobrý den???
Ale ne, já vás prostě všechny zdravím.

Tak a je to tady - konečně fajn kluci představili novou podobu mého webu a věřím, že jsme si pro vás vymysleli i pár věci pro zpestření - už i proto, abych s vámi (kteří o to stojíte) mohl být častěji alespoň v tomto virtuálním světě, který ale naštěstí na svých stránkách mohu ovlivnit tím, co si myslím a co sem napíši.

Dnes nečekejte žádná moudra ani názory. Nebudu dokonce hodnotit politickou či jinou situaci. Chci vám jen napsat, že jsem rád, že jsou kolem mě lidé, které mám rád a mohu to s klidným svědomím a vědomím říci, a také věřím, že se toto slůvko dá použít i naopak.
Je mi 41 let.
Život letí příšerně rychle a mám obavu, že každý den je rychlejší.
Je mi 41 let a mám fajn partnera pro život, bezva dcery, exmanželku, rodiče a rodinu, přátele a kolegy.
Je mi 41 let a mám novej webík a proto se vyplatí - alespoň doufám, ten čas malinko zastavit a napsat sem pár svých postřehů nebo jen takových obyčejných písmenek, které nám ten čas zpříjemní.
A nebo otráví .o)

Ne, nepřeji si, abych měl otrávený čas, ale víte jak to chodí. Co je anonymní může být zákonitě i sprosté! A i o tom je tento virtuální svět!

Hodně dobrého vám všem přeji!!!

Ze srdce, Honza.

Strana 10 z 10

10
Další
Konec

Anketa

Je pro vás nový rok 2017 výzvou pro změny?

Scream Artist Management

Iveta Musilová – kosmetické studio