Blog

Vůně jara, sluníčko léta, barvy podzimu a mrazivá zima. Takto by to asi mělo být. Ale už řadu let není.

Sice nám odborníci říkají, že se všechno, co se přírody týká, střídá v pravidelných etapách, ale někdy mám pocit, že to jsou prodlevy dlouhé, nebo že ta správná doba ještě nepřišla. Asi nemá cenu nad tím přemýšlet a polemizovat o tom. Musíme se naučit brát věci tak, jak jsou. Podstatné je, abychom se každý po svém vypořádali se svým životem, se svým okolím, ale také s naší přírodou.

Nebojte se. Nebudu tu kázat slova o ekologii. Na to odborník nejsem. Řeknu vám jen vlastní příběh, který se ekologie a přírody také týká.
Když jsem se nastěhoval v Praze do Mánesky, začal jsem třídit odpad proto, že kousek od našeho domu byly kontejnery na to určené. Jednou jsem šel venčit Bublinu a vidím, jak přijelo auto s jeřábem na tyto kontejnery a vysypalo na korbu modrý barel s papírem. Jaké ale bylo moje překvapení, když hák najednou zvedal žlutý s plasty a posléze zelený se sklem… Koukal jsem jako blázen.
Šel jsem za tím člověkem na korbě a ptám se, co to dělá. On mi odpověděl: „Stejně se to smíchá a přece nebudeme jezdit třikrát…“ Nevěřil jsem…

Každý prý musí začít u sebe. Musíme přemýšlet, kde můžeme pomoci sobě, ale také kde můžeme pomoci přírodě. Teď se skloňuje slovo „povodeň“. Ta je tu ale najednou častěji než dřív a myslím si, že jsme se na tom podepsali zase jen my lidé.

A tak, když tak přemýšlím, říkám si, že je na nás příroda pořád hodná, ale bojím se, že trpělivost má vždy své meze. Kde tedy končí meze matky Přírody a kdy nám řekne své jasné: „A teď už dost!“? Nevypadne náhodou jednou ze své houpací sítě, kdy střídá čtvero ročních období - jaro, léto, podzim a zimu?

Kdo z vás zná odpověď?

Ani jsem vám ještě nestihl pořádně popřát příjemné prázdniny a pohodové léto a když kouknu do kalendáře – pěkně nám to ukrajuje, co? Ale nebojte se… Ač jsem znám svým připomínáním různých dnů v roce, i já mám léto rád a teplých dnů si užívám. :o)

Ještě jednou vám chci moc poděkovat za krásná přání k narozeninám a svátku. Udělalo mi to radost.

další fotky >>

Jak napsala jedna paní na diskuzi Dobrého rána na stránkách České televize, jsem člověk, kterej chce pořád působit mladě a přitom vypadám trapně. :o) Jsem ale v klidu. Mladej se cítím a mladej budu tak dlouho, jak to jen s mým tělem a duší půjde.

Stejně je zvláštní, jak jsou opravdu něktěří lidé nepřejícní a zlí. Teď nemyslím jen na mě, ale když si pročítám různé stránky na netu. Ale co, babička mi jednou řekla, že boží mlýny melou spravedlivě, a já nemám důvod babičce nevěřit. Vždycky měla pravdu. Asi to bylo životní zkušeností.

Tak vidíte, chtěl jsem vám popřát hezké prázdniny a moje řádky se nějak pohybují jiným směrem. :o)

Holky, kluci, krásné léto a prima odpočinek. :o)
Jo a potkávejte jen samé pohodové lidi.

P.S.: Podívejte se na mé nové letní fotky!

Každý čas nabízí různé možnosti a každá výzva je buď odmítnuta nebo naplněna. Po mé práci v televizích Nova a Prima dochází k přestupu na veřejnoprávní televizní stanici ČT1.

Od června letošního roku se stávám moderátorem „Dobrého rána“, které můžete sledovat každý všední den na ČT1 od 6:00 hodin. Vysílat budu spolu s Monikou Brindzákovou od pondělí 7. června, kdy vás jako pár poprvé probudíme. Společně budeme vždy celý týden a navíc vždy jednou za 14 dní. Střídat se budeme s ostravským týmem.

Ten kdo mě zná, ví, že miluju jaro a léto. Jsou to pro mě měsíce plné optimismu. Nevím jak to vnímáte vy, ale prostě to tak je!!! Možná netušíte, že v době, kdy jsem byl „na holky“ jsem se ženil 26.4.1985 a letos to bylo neuvěřitelných 25 let. Pobavilo mě, že když jsem volal „své“ Ivetě a přál jí vše nejlepší, ani nevěděla. Nakonec jsme se oba dva zasmáli, že to je opravdu dávno.

Čas je relativní. Každý ho máme nastavený trošku jinak a já jsem rád, že věci a chvíle byly, jsou a budou.

To aktuální? Naše Pastelka, tedy kočka domácí, má mimina. To asi víte. Čtyři kluci a jedna holčička – tedy pokud jsme se nespletli. :o) Malinka, Banánek, Citronek, Melounek a Rybízek. Ani jsem netušil, jak je hezký, když příjde do rodiny nový život. Hned je všechno hezčí. A já jsem moc rád, že se mají čile k světu a věřím, že se dostanou do dobrých rukou.

Jaro je v plném běhu a květen je tady. Máte lásku? Hledáte lásku? Lásky je opravdu všude dost, ale musíte ji chtít přijmout a mít i s tou malinkou chybičkou, která ke každému z nás patří. S láskou musíme odpouštět, ale věřte mi, že s láskou se prostě žije krásně.

Tak tedy – krásný a zamilovaný květen. Nebo i červen… nebo celý rok. Nebo jinak – krásný zamiovaný život!

Přátelé kolem mě mne oslovili s tím, jestli se zapojím do tohoto projektu. Neváhal jsem a kývnul. Na svých stránkách vám zatím nabízím ochutnávku z vernisáže, která proběhne 19. března v pražském Palladiu a potom bude dále putovat naší republikou. Více najdete v termínech akcí. Složitější ale bylo vyjádřit svůj vlastní příběh. Po dlouhém přemýšlení jsem napsal pro vás všechny následující:

Nečekejte dojemné vyprávění, já nechci na rakovinu vzpomínat, chci na ni zapomenout. Co vím, je, že dostala facku a utekla. Prozatím.
Příběh. Ono se řekne napiš svůj příběh, ale nejsem zrovna ten správný typ člověka, který se „hrabe“ ve své minulosti.
Navíc jsou věci, jsou témata, která chci prostě zapomenout.
Můj příběh není vlastně ani příběh. Prostě ho nečekejte.
Můj příběh budou jen tyto řádky.
Chci vám všem napsat, chci vám všem říct, že RAKOVINA je opravdu věc veřejná.
Musí se o ní mluvit, psát, točit filmy, zpívat písničky... musí se o ní vědět a musí se s ní i umět žít.
Víte, když je člověk dospělý, trápí ho, že je nemocný. I mě to trápilo. Ptal jsem se stejně jako každý. Proč zrovna já?
Odpověď se stejně nedozvíte...
Když onemocní dítě, je to katastrofa. V tu chvíli onemocní celá rodina. Na duši. A bolí to víc než u dospělého.
Neptejte se na otázky, ale mluvte o tom. S kýmkoli, kdo je ochotný naslouchat.
Rakovina je věc veřejná. Možná i proto, že na ni v 21. století umírá stále strašně moc lidí.
A věřte mi, že jsem rád, že jsem na ni nezemřel. Dostala facku a utekla. Lekla se.
Tedy zatím...

Dům snů má své vítěze Danu a Honzu. Příprava tohoto projektu byla dlouhá a Jana Rezková na něm nechala se svým týmem kus života. Dovolím si teď vynechat všechno to, co s touto „televizní rodinou“ připravujeme. Chci vám jen představit pořad, který mnozí znáte, a víte, že sklízí úspěch u řady diváků.

Pořad Rady ptáka Loskutáka je o lidech a pro lidi a moderují ho Adélka s Dádou. Ano, myslím Gondíky. Pravidelně se budeme setkávat u jednotlivých reportáží a také v Tipech, které mohou být užitečné každému z vás. Těším se na tuto spolupráci a těším se na všechny vaše nápady, reakce, postřehy i výtky.

Tak tedy pravidelně každý týden – Rady ptáka Loskutáka!

Více se dozvíte na těchto stránkách a na mé stránce na Facebooku.

Mám bezva kamaráda, který má v Praze na Vinohradech a v Holešovicích květinářství. Nedávno jsme si o kytkách a jeho zákaznících povídali. Je fakt, že kytky kupuji moc rád, ale na Valentýna toho nákupu využiju tak nějak slavnostněji. :o)

Je hodně důvodů proč svátek Valentýna neslavit. Je ale také hodně důvodů proč ho slavit. Možná si říkáte, že jsem alibistickej, ale vysvětlím to stručně. Svátek, který u nás dlouho neměl zázemí a tradici, si ji docela získal. Určitě více než kterýkoliv jiný přejatý svátek.

Kolikrát za rok dostanete dobrovolně kytku a kolikrát za rok ji koupíte svým milovaným = své milované, svému milovanému? Ne, nebojte se, není to dotazník. Je to jen konstatování. Prostě, užijte si nedělní svátek Valentýna a nezapomeňte koupit alespoň malou kytičku.

Hodně lásky přeji. :o)

Jsem rád, když mohu pomoci dobrým věcem a lidem, kteří dělají něco pro druhé. Rád jsem se setkal s lékaři Mariánem Hajdúchem a Vladimírem Mihálem, stejně tak jako s týmem Martiny Huskové, tedy Petrou, Tomášem a Míšou. Poděkování patří i firmě STAR group včele s Lacim Jankoviczem. Cílem projektu je vybrat v roce 2010 jeden milion korun, který bude věnován na výzkum rakoviny. Nemocní lidé tak dostanou prostřednictvím tohoto projektu milionovou šanci – šanci, která jim může znovu vrátit to nejcennější, co my všichni máme – zdraví.

Milionový projekt spočívá v prodeji jednotlivých bodů (pixelů) z grafického obrazu ve formě log dárců s proklikem na jejich webové stránky. Body (pixely) je možno zakoupit v jakémkoliv množství, od čehož se odvíjí i konečná velikost loga Vaší společnosti. Kupovat pixely, ale mohou i jednotlivci.

Finanční prostředky z výtěžku budou věnovány Laboratoři experimentální medicíny Olomouc, která se zabývá výzkumem a vývojem nových protinádorových látek a diagnostikou nádorového onemocnění. Jedním z nových projektů laboratoře je například projekt týkající se terapie dětské akutní lymfatické leukémie u dětí s leukémií. Moc díky za každou pomoc!

www.milionovyprojekt.cz

Sliboval jsem vám, že spolu s kamarády, kteří mi dělají moje stránky, připravíme jejich novou podobu. Teď vám nabízíme základ, ve kterém se snad naučíte brzy orientovat, a já vás poprosím o trpělivost, než budeme hotovi s jejich definitivním dokončením. Postupně budeme „vychytávat“ nedostatky a já vám za to slíbím, že zde najdete odpovědi na vaše otázky, které se objeví v Knize návštěv nebo v e-mailech. Přál bych si, aby se pro vás moje stránky staly každodenním „rituálem“ a aby vás bavilo se na ně vracet. :o)

Tak jak se máte v novém roce? Rozjeli jste ho na tu správnou rychlost?

Je nový rok a spolu s kamarády, kteří mi spravují webík jsme se dohodli na výrazné změně a já věřím, že se vám bude líbit. Rozhodně to ještě nějaký čas potrvá, ale snad se vám bude nová podoba zamlouvat a webík se pro vás stane partnerem pro každý den.