Blog

Láska má mnoho podob. To mi dá za pravdu věřím úplně každý.
Mohl bych jmenovat lásku partnerskou, manželskou… lásku k dítěti, lásku k rodičům.
Také lásku ke kolegům, k práci. Lásku ke zvířatům, lásku k nějaké činnosti a předmětu…
Stejně bych na nějakou lásku zapomněl.

Která láska je podle vás ta nejdůležitější?
Asi to bude znít divně, ale myslím si, že důležitá je každá láska, pokud je opravdová.
Opravdová a skutečná v tom pravém slova smyslu. Musí vás pohltit cit.

Je ale pravdou, že člověk, když se zamyslí hlouběji, zjistí, že nejdůležitější je sama podstata lásky – tedy láska k vlastnímu životu.
Člověk by se měl mít rád, měl by si vážit sám sebe.
Nemyslím takové to hloupé kroucení se před zrcadlem…
Myslím tím uvnitř. Svoje „JÁ”.

Každý z nás se určitě někdy dostal do situace, kdy o sobě zapochyboval, kdy se na sebe zlobil.
Každému z nás něco nevyšlo a mysleli jsme si, že tím to končí…
Pokud si ale dáte čas a podíváte se na sebe z hloubky svého „JÁ”, zjistíte, že je za vámi už kousek nebo kus života a že jste toho dokázali vlastně strašně moc.
V tomto okmažiku je důležité začít se mít rád. Začít si věřit a jít dál…

Láska má mnoho podob, ale náš život dostává přesně tu podobu, kterou si otiskujeme sami.
Jestli jste na sebe naštvaní, jestli vám něco nevyšlo, jestli už nevíte kudy kam, jděte před zrcadlo a řekněte sami sobě: „Dokážu to!”
Jakmile zvítězí vaše vlastní síla, vaše vlastní láska, ostatní lásky přijdou postupně po klidné cestě a najdou si vás…

Láska má hodně podob a – než přijde Valentýn – je dobré vědět, že každý z nás je někomu potřebný a miluje ho!
Poslední dobou mám pocit, že lásku a cit potřebujeme vnímat všichni.
A proto se loučím větou…
Mějte v sobě a kolem sebe hodně lásky!!!

Silvestr je za námi a jednička v letopočtu je vystřídána dvojkou.
Zatím nám každý říká, že to bude rok plný starostí a že nemáme čekat nic moc dobrého.

Nejsem politik.
Přál bych si, aby všechno šlo správným směrem, ale tím to může jít pouze tehdy, když se o to zasadíme každý sám a přitom dohromady.
Nebaví mě poslouchat to neustálé lamentování jak je to tady hrozné.
Ano, je to tady neveselé a jak by řekl určitě pan prezident Havel – kdyby byl naživu – je tu blbá nálada.
Kdo ale za ni může?
Naše laxnost. Proč se dokážeme semknout jen tehdy, když nás někdo významný opustí nebo když se něco opravdu špatného stane?

Přál bych si lepší svět. Už proto, že mám také své děti a chci, aby se měly dobře.
V jednom velice známém českém filmu zazní zvolání: „Budeme na sebe hodní.“
Já se tomu vždycky smál, ale myslím si, že je nejvyšší čas se o to pokusit i v reálném životě.

Čeká nás toho určitě hodně. Dobrého i špatného tak, jak to sám život umí vyvažovat.
Jestli je váha během roku půl na půl, si netroufám předjímat. Byl bych jen moc rád, kdyby to alespoň půl na půl vyšlo.

Letos v červnu mi bude 45 a myslím si, že je na čase si ten život opravdu užívat.
Pojďme si ho tedy užívat všichni. Napříč věku, který žijete. Každý rok života má to své kouzlo a stojí za to žít!

Přeji vám šťastný nový rok provoněný sluníčkem a dobrou náladou.
Přeji vám správné lidi kolem sebe a – pokud vás někdo naštve – usmějte se na něj.
Je to větší síla, než když mu nakopete prdel. :)
Tak byste totiž klesli na jeho úroveň!

Hodně zdraví, lásky a přátel v roce 2012!!!

Kolikrát během roku jsem řekl nebo napsal, že ten čas letí a že se blíží Vánoce? :) Vždycky jsem dostal vyhubováno, ať neblázním. Prý je dost času a nemám Vánoce připomínat.

Ale teď se tomu už nikdo z nás nevyhne. :-) Opravdu to uteklo a adventní čas se přiblížil závratnou rychlostí a je prostě tady. Začínají se nám odečítat poslední dny letošního roku a je jen na nás, jak je prožijeme. Chtělo by to naordinovat si klid a pohodu. Když jsem byl malej kluk tak bylo pro mě čekání na Ježíška neskutečně dlouhé, ale teď to prostě mávnutím proutku uteče. Zastavme se tedy. I uprostřed nákupů a pečení cukroví si můžeme udělat čas na dobrou muziku, film nebo skleničku vína za svitu svíček. Věřte mi, že je hrozně hezké jen tak sedět a přemýšlet …

Mám pocit, že v dnešní hektické a složité době to prostě nějak neumíme. Každý nás straší, že příští rok bude hrozný … a tak se vlastně ani moc netěšíme na to, že ten letošní končí … Ale já si myslím, že každý rok je přesně takový, jaký si jej uděláme. To, že se nám všechno zdraží, to, že přijdeme o nějaké jistoty, je prostě součást našeho světa a musíme dál bojovat o podstatu svého bytí.

Pojďme se právě teď, v čase svátečním, posilnit o všechno to hezké, co nám Vánoce nabízejí, a važme si toho, že nikdo z nás není úplně sám. Na všechno máme své nejbližší a přátele, a tak je potřeba jim věnovat alespoň malinko času, abychom jim to sdělili. Alespoň teď - na poslední chvilku.

Přátelé, kamarádi …. letos naposledy k vám promlouvám prostřednictvím svých stránek. Užijte si hezký adventní čas. Prožijte klidné a krásně barevné Vánoce a v neposlední řadě - vykročte co nejšťastněji do roku 2012. Hodně zdraví, štěstí a lásky!!!!

Já sám nemám moc rád, když někdo vychvaluje cestovní kanceláře, ale je pravda, že po řadě těch neúspěšných tu mám jednu, která je v pohodě a dokáži si představit využít opět jejich nabídky a služeb.

Když jsem plánoval dovolenou, věděl jsem, že si chci s rodinkou zajet do Itálie. Hodně na jih – směr Kalábrie a Sicílie. Věděl jsem, že pojedu vlastním autem a že chci poznávat různá místa. Díky kamarádovi jsem objevil CK Kalousek. Hned při prvním kontaktu jsem získal všechny potřebné informace s tím, že dovolená to bude příjemná a budu moci využít rodinného prostředí a řady výletů, abychom nemuseli všude autem. Přece jen to měla být dovolená. :)

Den cesty se blížil a všechno bylo připraveno přesně podle dispozic, a tak jsme se vypravili na cestu směr Itálie – Kalábrie, konkrétně Mandatoricio Mare – apartmánový dům Bernardo. Cesta byla dlouhá, ale výsledek stál za to. Využít můžete autobusu cestovní kanceláře a vyjde vás cesta stejně dlouho jako autem… rozhodně ale levněji.

Příjemný rodinný hotýlek, kde jsou pokoje opravdu nadstandardní a můžete si dovolit prakticky vše včetně klimatizace, dobrého vína a jídla, kdy nejste hlady. Samozřejmě počítejte s tím, že jde o rodinný hotel a pokud chcete využít specialit italské kuchyně, musíte se vypravit do místních restaurací a pizzerií, ale to je důležité absolvovat všude ve světě.

Romantické prostředí hotelu je násobeno krásným mořem, které působí v Kalábrii divoce včetně některých neupravených pláží, ale pro dovolenou je to úžasné spojení. Sám jsem na Kalábrii obdivoval klid a pohodu. Nikdo nikam nespěchá, nesetkáte se s tím zaběhaným koloritem, který znám z různých jiných letovisek. Je tu prostě klid.

Pokud využijete výletů na Sicílii do překrásné Taormini, odkud vidíte soptící Etnu nebo starý Aragonský hrad, dáte si zmrzlinu ve starobylém městečku Cariati, budete nadšeni tou pravou italskou atmosférou. Jak jsem psal, nejsem člověkem, ketrý chválí to, co se mu nelíbí nebo ho nebaví, ale tady jsem v situaci, kdy rád doporučuji něco, co jsem zažil.

A protože je čas kdy budeme sbírat inspiraci pro další rok, doporučuji vám se na „Kalousky“ obrátit. Vyplatí se to. Já sám budu brzy psát další e-mail, protože jsem si vybral další dovolenou s CK Kalousek, tentokráte do Černé hory. Už teď se těším!!!

Čas od času přijde nabídka, která se neodmítá. Když za mnou přišla mladá dívka Marie Kotková se svým tatínkem, hned jsem věděl, že jejich zapálení pro projekt je tak velké, že nemohu a vlastně ani nechci odmítnout jejich nabídku tento formát, tuto akci moderovat. Pracovní nabídka se nakonec stala spojnicí mezi obrovským týmem lidí, který si dal za cíl pomáhat mladým lidem v pohledu na život, na jeho nástrahy a překážky. Jsem rád, že vám mohu sdělit, že jsem patronem tohoto projektu a že se můžeme potkávat na báječných akcích kde propojení dětského světa se světem dospělým dokazuje, že všechno v životě je hlavně o pochopení, toleranci a komunikaci.

„Umělci z devíti zemí světa přijedou na podzim 2011 s projektem SILNÍ BEZ NÁSILÍ do Jihlavy, Českých Budějovic a Plzně“

Projekt SILNÍ BEZ NÁSILÍ /Podpora pozitivního sociálního klimatu ve školách/ získal podporu MŠMT a Evropského sociálního fondu. Cílem projektu je posílení pozitivního sociálního klimatu ve škole a prevence násilí mezi dětmi. Projekt je v období září 2010 až srpen 2013 postupně realizován v 9 krajích ČR – ve městech Brno, Jihlava, České Budějovice, Plzeň, Ústí nad Labem, Zlín, Ostrava, Šumperk, Hradec Králové. Klíčovou aktivitou je projektový týden, ve kterém se žáky školy pracují zahraniční lektoři hudební skupiny GEN ROSSO, International Performing Arts Group (umělci z Brazílie, Argentiny, Filipín, Keni, Tanzanie, Itálie, Španělska, Švýcarska a Polska), a společně připravímuzikálové představení STREETLIGHT. Na podiu tak s umělci v každém městě vystoupí až 300 dětí najednou.

Na podzim 2011 se uskuteční turné projektových týdnů s umělci mezinárodní skupiny Gen Rosso v JIHLAVĚ (26. – 30. září 2011), v ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH (3. – 7. října 2011) a v PLZNI (10. – 14. října 2011):

• Projekt SILNÍ BEZ NÁSILÍ odstartuje své podzimní turné v JIHLAVĚ, kde je realizován s žáky ZŠ KOLLÁROVA a ZŠ JUNGMANNOVA. Muzikálové představení STREETLIGHT se v Jihlavě uskuteční ve středu 28. září 2011 od 18.00 hodin a pro školy ve čtvrtek 29. září 2011 od 10.00 hodin na Horáckém zimním stadionu.

• Ansámbl umělců GEN ROSSO se poté s projektem přesune do ČESKÝCH BUDĚJOVIC, kde bude pracovat s žáky ZŠ Máj I. Muzikál STREETLIGHT pak společně veřejnosti předvedou ve středu 5. října 2011 od 19.00 hodin a pro školy ve čtvrtek 6. října 2011 od 10.00 hodin v Pavilonu T na Výstavišti České Budějovice.

• Podzimní turné skupiny GEN ROSSO u nás se zakončí v PLZNI,  kde umělci spolu s žáky CÍRKEVNÍHO GYMNÁZIA PLZEŇ nacvičí muzikál STREETLIGHT, se kterým vystoupí v plzeňské ČEZ Aréně ve středu 12. října 2011 od 19.00 hodin a pro školy ve čtvrtek 13. října 2011 od 10.00 hodin.

Nositelem projektu SILNÍ BEZ NÁSILÍ je občanské sdružení TRIALOG, záštitu mu udělilo Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy a patronem a moderátorem projektu se stal Honza Musil.

www.silnibeznasili.cz

Mohl bych začít překvapením, ale to si nechám na později. :o) Podstatné je, že chci tento článek věnovat našim zvířátkům. Bublinka se dožívá neuvěřitelných deseti let. Desáté narozeniny v životě Bordeuxské dogy jsou opravdu úctyhodné číslo. Nádherné výročí.

Bublinka se narodila 2. července 2001 v chovatelské stanici Simony a Petra Málkových. Od první chvíle vznikla láska na celý život a Bubla, jak jí doma říkáme, se stala nezbytnou součástí našeho domova, naší rodiny. Bubla je kamarád s každým a jen jednou jedinkrát štěkala na člověka, který se nelíbil ani mně. Bubla vychovala nejen svoji kamarádku Bambulku a Dudlíka, ale taky je ochránkyní Pastelky a Pupíka. Se želvou Zuzkou spí, když jim je horko a vlastně jen Bobo (chameleon) na ni kouká z dálky svého terária a malá želva Boženka se před její velkou hlavou raději zahrabe. :o)

Bubla je prostě kamarád. Je to přítel, který se mnou prošel všechno dobré i špatné. Bublinka prostě není pes, ale správná holka do nepohody. :o)

Narozeniny ale slaví také mladší Bambulka. Šesté narozky - to je už dospělá ženská. Narodila se vlastně taky Petrovi a Simoně 1. července 2005. Sice se teď přestěhovala ke Kubovi a Norovi, ale do rodiny patří!!! Svoje narozky bude slavit spolu s Bublinou u nás na vesnici a na prázdniny se potom všichni tři i s Dudlíkem vypraví k babičce a dědovi do Mostu. :o) Připadá vám to prdlé??? Ale ono to prdlé je. A já jsem rád, že to tak je!!!

Takže závěrem - holkám přeji dlouhý a spokojený život s nějakou tou pořádnou dobrotou a vám všem ostatním hezké oslavy, které vás čekají!!! A nedělím ty zvířecí a lidské!!! Obojí stojí za parádní oslavu!!!

Blíží se Den dětí, a tak nabízím malé zamyšlení. Věřím, že řádky dočtete až do samého konce.

Stále častěji se ozývají hlasy ohledně adopcí dětí homosexuálními páry. Přemýšlel jsem mockrát o tom, co je vlastně problémem, aby se takové téma muselo vůbec řešit.

Uvedu to na krátkém, ale myslím si výstižném příkladu. Moje osoba, můj život…

Koho z vás napadlo, že jsem vlastně svoje dvě dcery vychovával nejen s manželkou, ale také vždy s mužem, se kterým jsem žil? Možná se teď někdo zamračil a možná někdo usmál. Nikomu kolem mě to nevadilo a myslím si, že holky jsou vychovány slušně a že jim nehrozí žádné „ovlivnění“ v sexuální orientaci. Každá z mých dcer má svého přítele, a to už pěknou řádku let.

Vadí mi, jak někteří vykřikují, že to není dobře, aby děti vychovával chlap, co je na chlapy, a žena, která je lesbou. Ale já se ptám, co je na tom špatného?

Pro mne je důležité to, že děti jsou šťastné, že je o ně postaráno. Nechci se nikoho dotknout, ale myslím si, že i v „normálních“ rodinách se najde dost chyb a nedostatků ve výchově dětí – a nikdo takové věci neřeší.

Já jsem zkrátka pro jakoukoliv adopci dětí, která vyrve dítě ze chřtánu řežimu a úřednického šimla. Přál bych všem dětem, aby se jejich svět stal šťastným tam, kde je dospělák nebo dospěláci budou milovat.

Jaký je váš názor, přátelé? Nestyďte se a napište svůj příspěvek, prosím. Zajímají mě vaše názory a postřehy. Díky moc!!!

Není nic výjimečného, že si rád povídám s lidmi. Ostatně - každý si pamatuje nejvíce naši první talkshow Áčko, která vyběhla na televizní obrazovky televize Nova v květnu roku 1997!!! Je to už dávno a od té doby se na našich televizních stanicích objevila řada různých „Zpovědnic" nebo chcete-li talkshow. Mě osobně bavila Sauna, kterou jsem moderoval na Primě až do roku 2003. Spolu se mnou se v ní z počátku střídal Jan Kraus a později přišla například Monika Valentová…

Áčko je ale Áčko a zapsalo se do vaší paměti asi nejvíce. Pamatujete na zelené pondělí s Pavlínou Wolfovou, žlutou středu s Gabrielou Bártíkovou, červený čtvrtek se Šárkou Kubelkovou a moje modré úterky? :o) Je to už dávno. Od té doby se toho hodně změnilo v našich životech, ale také na televizních obrazovkách. Různé reality show pohlcují vysílací program a i já u jedné z nich mohl být. Dům snů na Nově byla krásná práce, životní a televizní zkušenost a setkání s bezva štábem a bezva lídry – Janou Rezkovou a Ivo Macharáčkem!

Teď ale přišel čas přijít za lidmi s programem, který má své zázemí v Angels Café na Vinohradské 30 na pražských Vinohradech. Každý sudý týden ve středu se tu můžeme setkat od 20:00 hodin s hosty, které si přejete Vy nebo já. Čeká vás Andělská talkshow!

Musím říci, že to je přesně to odreagování, které k takové talkshow patří. Těšit se můžete na vyprávění, které jen tak někde neuslyšíte, na smích, vážná témata, ale také písničky. Je to práce milá a já jsem rád, že kluci, kteří Angels vlastní - tedy Kuba a Norbert, dávají bar k dispozici pro nevšení setkání!

Chcete být při tom??? Stačí přijít, vyčlenit si svůj čas a prožijeme spolu fajn hodinku!!! Možná tento článek zní jako pozvánka, ale ona to pozvánka JE!!! :o) Těším se na vás, těšíme se na vás, a proto neváhejte a přijeďte!!!

http://www.facebook.com/pages/Angels-Caf%C3%A9-Lounge-Music-Bar/110304948997101
http://www.colourplanet.cz/74552-fotoreport-z-talkshow-s-moderatory-gate-barou-a-pe

Mám dva světy. Jeden je za Prahou v malé vesničce, kde jsem doma. Opravdu doma. Domek, zahrada, zvířata, parta sousedů. Zkrátka vesnický život jak se patří. :o) Mám to u nás na vesnici opravdu rád!

Často, téměř každý den jezdím do Prahy, ale je hezký si poslechnout v autě muziku, zapřemýšlet o životě, vyřídit telefony… Večer se ale vracím domů a je mi hezky, když zaklapnou dveře, zapálím svíčky, pustím muziku a zapnu počítač… To mám prostě rád.

Můj druhý svět je moje rodné Brno. Každý lichý týden trávím ve společnosti svých kolegů, mé rodinky a Moniky, což je vlastně nejbližší člověk, kterého vídám denně. Právě Monika a její děti zapadají do mé rozvětvené rodiny. Mám ji, mám je rád…

Ale do naší „dobroranní“ party patří všichni naši kolegové. Kdo nezažil, neuvěří tomu, že je v naší „partě“ opravdu hezky. Každodenní setkání mi nastartuje budík, který zazvoní ve 4:00 hodiny ráno. Po ranních rituálech čekají hafani, kteří chtějí ven. Potom vycházím do telky, kterou mám za rohem… cca 3 minuty cesty. :o))

Pusa Monice a holkám z počasí, zpravodajství a maskérny a potom hurá do studia, nezbytná ranní káva pro Moničku, kterou opravdu umím uvařit (já si dělám čaj). Zkouška a pozor, 5:59 a začínáme! Sponzor, znělka a vítáme vás osobně do dalšího Dobrého rána…

Svoji vesničku, Prahu a Brno mám rád. Rodinu, blízké kolegy a přátele miluju!!!

A tak přeji každému z vás, ať najdete ve svém životě senzační lidi ať jsou kdekoliv! :o)